1. říjen roku 2019
Dnešní slunečné ráno se má stát symbolem výjimečného dne. Kristovi světlí služebníci mi říkají, že mám vyrazit opět do lesa. Vždy, když slyším tento příkaz shůry, nechám se prostoupit pocitem zodpovědnosti a občas se mě zmocní i obava, abych splnil následující úkoly dobře. Přesto zůstávám vždy v radosti, že se mohu z Milosti tímto směrem duchovně vyvíjet, učit se a třeba pomoci i někomu jinému.
Musím se ovšem na začátku opět odvolat na svoje poslední předchozí články, jelikož i tento může být vnímán jako jejich přirozené pokračování.
Konečně vyrážím a slunce zaplavuje moji duši v moři světla. Okolní atmosféra v lese je nevýslovně úžasná až krásná. Trošku mě to překvapuje, ale pokračuji v cestě dál a dál, mé duchovní smysly jsou nastraženy, abych o něco nepřišel, abych něco bez povšimnutí neminul.
U vstupu do podzemního světa mě zase vítá bytost kaštanu a ihned mě svěřuje do péče jiných bytostí. Pohybujeme se obrovskou rychlostí a stačím si jen všimnout rozzářených Plejáďanů, jak na mě v radosti mávají ze svého podzemního bydliště. Nezastavujeme a míříme zase přímo pod Antarktidu, abychom se přičinili s úklidem lidmi usazeného emocionálního tmavého odpadu ze strachů, nenávistí, závistí, ale také lpění a agresivity. Opět pomocí modlitby a prosby ke Kristu, stejně jako při léčení lidí, přikládám svoji pomocnou ruku. Chvíli trvá, než se masy temné „asfaltové” tuhnoucí hmoty dají do pohybu a jejich místo vystřídá Světlo.
Poté mířím nahoru kolem středu Země za usměvavými Plejáďany. Ti mi v obrovské radosti a výskotu překotně sdělují, že se jim dnes narodilo 1730 dětí. Všichni září naplňujícím štěstím. Nemohu nějak pochopit, proč se tolik dětí narodí v jeden den. Moje nevyřčená nechápavost vyvolala okamžitou odpověď:
„Teď se nám konečně mohly narodit.”
Jako by si nenarozené děti někde schovávali a všechny čekaly na vhodnou příležitost. Ta, zdá se, že nastala. Trošku rozpačitě se přidávám k jejich neskutečné radosti a nechávám se pohltit výjimečností a silou jejich veselí.
Za několik málo chvil se mám přesunout do středu Země. Průvodci mě pohánějí, abych si pospíšil a soustředil se.
Stejně jako při minulé návštěvě si užívám příjemné působení světlého „kovového“ srdce Země. Nevím, kolik času uběhlo, protože tady žádný nevnímám, ale opět se můj duchovní zrak otevírá ještě jemnějšímu světu. Zase vidím sedm obřích vesmírných postav, které sebou a svým vyzařováním tvoří celý tmavě modrý vesmír. A potud souhlasí momentální pozorování s mojí pamětí z minula.
Ovšem když se podívám vzhůru k jasné světlé ostré hranici vesmíru, která ho odděluje od Světla nad ním, vidím, že touto hranicí začíná pronikat uzoučkou štěrbinou Světlo shůry a pomalu se snáší do níže položeného vesmíru, tvořeného těmi sedmi bytostmi. Jako barva ze štětce namočeného do žluto bílé barvy se zvolna mísí s vodou ve sklenici, tak pomalu shora prostupuje a šíří se Světlo ze Zdroje do Bohem vyzářeného vesmíru.
„Tento den je dnem Boží Milosti. Dnešek je začátkem konce vlády temnoty. Veškerá temnota, která si dosud zachovala potenciál ke změně, se změní ve Světlo. Ta temnota, která se nechce změnit, bude ve Světle viditelná nebo zřetelnější než dosud. Dnes začínají platit ve vesmíru nové zákony, zákony Světla. Nové Světlo od Boha postupně zaplaví celý vesmír i s jeho nejhlubšími částmi, tedy i se Zemí. Už dnes všichni obyvatelé vesmíru znají tuto skutečnost, stejně tak všechny bytosti sloužící Boží vůli na Zemi.”
Až teď mi dochází, proč se ti Plejáďané tak radují a proč až nyní dovolili svým dětem přijít na svět.
Moje nadšení a radost ústí do vděčnosti Bohu. Úplně postrádám slova, nenacházím je a jen mohu konstatovat, že nemožné se stalo skutečností. To, na co celý vesmír čeká, je tu. Člověk prošel zkouškou u svého Stvořitele, a ačkoli je lidská temnota na vrcholu svých sil, bude slábnout. Všichni lidé si zaslouží pomoc od Boha a Jeho Milost. Zejména ti, kteří se zmítají v jejím sevření. Ti jsou nejpotřebnější. Každý člověk je potenciálním služebníkem Krista a Boha. Proto v každém člověku musíme vidět potřebnou částečku v Božím plánu. Nové Světlo bude každého nutit k nové změně, protože staré principy přestávají platit. Tabule, na kterou se bude nyní psát, má nový povrch, který snese už jen bílou křídu.
1. říjen roku 2019