V záři Slunce

Po ranním léčení na břehu Černého moře využívám pozvání a neskutečně příznivých energií pro další setkání s Kristem a Matkou Zemí.

Když společně staneme tváří v tvář nad hladinou moře, vznášíme se vzhůru. Letíme přímo ke Slunci. Blížíme se opravdu rychle a před Sluncem zpomalujeme. Jako vždy vlétáme dovnitř, ocitáme se přímo ve Slunci, v jeho rozlehlém vnitřním prostoru, abychom se zde setkali s mnoha známými tvářemi. Především se po roce a půl zase setkávám s Chronosem, vládcem a oživující bytostí Slunce. Dále se zde nachází stovky Solonů, bytostí ze Slunce, a také řada Plejáďanů. Mnohé z nich poznávám a srdečně se zdravíme.

Všichni se pozvolna přirozeně seřazujeme, abychom se mohli zároveň a společně dívat směrem k Zemi.

„Vidíš nějaké změny na Zemi od doby, kdy jsi tu byl naposled?“ ptá se mě Kristus.

Nelze si nevšimnout, že za osmnáct měsíců se Země výrazně změnila ve vyzařování. Dřívější světlé barvy nyní nahrazují tmavé, převládá šedočerná, a to po celém povrchu naší planety.

„Ano,“ souhlasně přikyvuje Kristus, „celá Země je dotčena událostmi zejména v Evropě a na východě Středozemního moře. Temnota Ji zahaluje celou do těžce proniknutelného pláště, dusí Ji a s Ní i celé lidstvo. V takových energiích je těžké nacházet klid, harmonii, štěstí a zdraví. Vyprodukované množství a síla temnoty značně přesahuje životní možnosti člověka, stává se pro něj zhoubnou, jelikož ji neumí a nechce překonat. Tyto temné energie tlačí hlavu člověka dolů, aby odvracel více než kdy jindy svůj zrak, svoji duši, od pohledu vzhůru ke svému Stvořiteli. A tak se lidé na celém světě noří do tenat temnoty, aby od ní nadále mohli očekávat a získávat osvědčené jistoty, naučené hodnoty a principy fungování svých životů.“

Rozhlížím se kolem sebe, dívám se do tváří přihlížejících světlých bytostí, sloužících Boží vůli, a jsem překvapen, že se neusmívají, spíše vnímám starosti, vážnost a smutek. To nebývá obvyklé, dokonce bych řekl, že dosud jsem se s takovými výrazy ve tvářích, jako s projevy skutečnosti, nikdy nesetkal. Situace na Zemi je skutečně vážná.  

Vznešená a laskavá Matka Země se teď nade mnou sklání, aby mi řekla:

„Lidé spí. Připoutali se k hodnotám temnoty, hodnotám pomíjivým a minulým. Vyžadují je, lpí na nich, nedovedou si svůj život představit bez pokračování po známých cestách. Netuší, že tyto cesty je vedou a zavedly do chřtánu temné nevědomosti. Člověk usnul, stal se netečným, lhostejným. Neporozuměl, že budoucnost se skrývá jedině v Jednotě, v Jednotě všech lidí skrze to jediné společné - Lásku k Bohu. Stvořitel nemůže dovolit, aby Jeho děti zemřely na duši. Děti se nechaly pohltit hrou s již nepotřebnými hračkami a hrozí jim, že přijdou o duši, protože neslyší volání rodičů k záchraně. Na poslední chvíli přichází milující rodiče zachránit své děti tím, že jim seberou všechny nebezpečné, duši pohlcující hračky. Děti se budou rozčilovat, plakat, vztekat se, některé začnou dokonce své rodiče nenávidět. Ale ustanou ve zhoubných činnostech. Zmizí hračky, zmizí pískoviště, zmizí dětství. Děti začnou rychle dospívat pod tíhou zodpovědnosti, pod drtivým dopadem bortícího se světa, na který byly dosud zvyklé. Konečně pohlédnou vzhůru, protože jinam se již dívat nebudou toužit. A tehdy přijde další Milost a záchrana. Země se změní, život se změní, člověk se změní.“

Při slovech Matky Země mi začíná být jasné, že musíme jako lidé počítat s řadou přírodních anomálií, možná katastrof, změn, které se dotknou pravděpodobně celé planety a nás všech. Myslím také na nový fenomén vyšších dimenzí, kam mnozí lidé tak horečně spěchají, někteří zcela předběhli ostatní, vyhřívají se v „Milosti“ a pohrdání ostatními, pomalejšími. Zaštiťují se spásou právě z těchto nových dimenzí, které si již plně chtějí osvojit.

Matka Země zachytila moje myšlenkové pochody a povídá:

„Vyšší dimenze, vyšší vibrace nejsou přece pro Mě žádnou překážkou. Ale my všichni tu jsme pro pomoc člověku na jeho duchovní cestě. Kdyby nyní Země zvýšila vibrace, jak si mnozí lidé představují, jedinou překážkou by byli lidé, protože bychom na Zemi neudrželi nikoho v těle naživu. Proto je potřeba nejdříve člověka probudit, aby se svojí duší, tedy Láskou, toužil spojit se Stvořitelem. Tím si zvýší lidstvo svoje vibrace, a může tak postoupit do vyšších vibrací i se Zemí. Protože se lidé sami nechtějí a netouží probudit ze své agonie, dostanou druhou příležitost vybudovat a uspořádat si svůj život na Zemi nově a lépe.“

Od Krista dostávám opět úkol napsat článeček.