Shromáždění nad mořem
Za ranního rozbřesku se opět chystám spočinout svým duchem nad vodní hladinou a využít pozvání Krista k dalšímu setkání. Dnes se ovšem stane něco nečekaného, co mě velmi mile překvapí a mocně na mě zapůsobí.
Slunce se dosud schovává za horizontem a nechce se mu vylézt nad mořskou hladinu. U břehu vládne očekávání jistoty začátku přicházejícího dne. Nemnozí lidé se také přicházejí podívat na tento magický okamžik rozlití prvních paprsků vycházejícího slunce v odrazu na mořské hladině.
Jako pokaždé očekávám i dnes, že se potkáme s Kristem a oživující bytostí Země a někam se společně přemístíme. Můj duch setrvává na obvyklém místě nad hladinou moře v pološeru před svítáním.
Náhle se zprava doleva odhrne opona, jako by v okamžiku vyšlo slunce, a přes celou šíři zálivu vidím nad hladinou ve světle shromážděny stovky nejrůznějších bytostí, které všechny pracují pro Boží vůli a pomáhají člověku v jeho životě a vývoji na Zemi. Poznávám Solony, Plejáďany, přišli i draci, dokonce nechybí ani Kristus s Matkou Zemí. Všichni tu přede mnou stojí v tichosti, v jakési povznešené náladě, jako by se přišli rozloučit. Svojí duší vnímám neuvěřitelnou, úžasnou a neopakovatelnou energii svornosti tohoto okamžiku. V něm se nachází celá věčnost, dokonalost, celistvost.
Po chvíli ke mně všichni mluví jednomyslně:
„Jsme tu pro pomoc člověku na jeho cestě ve hmotnosti Země. Nikdy se této služby nevzdáme. Víme, že člověk to má na Zemi těžké a potřebuje pomoc, a také se mu jí dostane. Stojí před velkým úkolem, který zvládne, protože ho musí zvládnout. Stejně tak musí vědět, poznat pravdu, že jeho síla není podmíněna vnějšími událostmi, kterými musí procházet v rámci svého vývoje a očisty. Svět se může měnit, bortit, ale člověk přežije, protože si nakonec vytvoří svět, jaký potřebuje. Musí se zmocnit správy světa a nedovolit více temným mocnostem rozhodovat o jeho lidském osudu. Lidé vlastní veškerou sílu, kterou potřebují, aby ze Země vytvořili místo k velebení svého Stvořitele. Hrůzy světa nemají člověka naplňovat strachem, jejich úkolem je umožnit člověku vnitřní proměnu a pochopení, že jedině on sám je vládcem a správcem svého osudu a veškerou zodpovědnost nese ve své duši. Nejsou žádní jiní viníci, než člověk sám sobě.
Lidé, neohlížejte se vpravo ani vlevo, sledujte jediný cíl a svoji cestu – lásku ve vašich duších. Pokud události světa mají moc nad vaší duší, pak svět ovládá vás. Pro pomíjivý svět jste se vždy zříkali lásky, vlastní duše. Vy ale svět hnětete a měníte v každém okamžiku právě svojí duší. Uchopte ho pevně do svých rukou a nikdy více nedovolujte temnotě, aby se ho s vaším svolením zmocňovala. Nebuďte lhostejní; každý den svého života ochraňujte jako dar Milosti od vašeho Stvořitele a připravte nejkrásnější dny pro život svým dětem. Děti tvoří budoucnost. Vaší povinností je zajistit, aby měly z čeho tvořit. Za všechny děti nesete nejvyšší zodpovědnost svými dušemi. Staňte se dospělými a předejte jim svět s vděčností Bohu za Milost pro vaši i jejich budoucnost. Ať vědí, že jste dostali velikou Milost, ať pocítí radost z vás a úctu k vašim obětem, které jste museli podstoupit. Ať kráčí po cestách síly a vděčnosti, pokory a lásky k Bohu. Milujeme vás.“