Setkání nad Černým mořem
Opět po roce nechávám uplynout prvních čtrnáct dní dovolené, abych setřásl z duše starosti všedního života. Nyní po dvou týdnech koupání v moři se cítím konečně připraven pro další duchovní práci zde v Bulharsku, v Primorsku.
S ranním úsvitem, následuje vnitřní hlas, přicházím opět po roce na místo nedaleko břehu Černého moře, kde mám nejblíže k jemnohmotnému otvoru v hladině, který představuje vstup do nitra Země, o němž jsem psal v některých ze svých dřívějších článků.
Prosím Krista, ať se děje výhradně Jeho vůle, a nechávám vše plynout. Svým duchem se vznáším nad magickým místem v hladině a čekám na doprovod. Po chvíli se přede mnou objevují známé postavy Matky Země a Krista, oba se usmívají, a jako bychom si užívali společného setkání, v tichosti a bez hnutí sdílíme stejný prostor v levitaci.
Očekávám, že se za chvíli, jako vždy předtím, ponoříme pod hladinu a pod dno moře a jemnohmotnými chodbami budeme cestovat. Avšak k mému údivu a překvapení z Kristova impulzu všichni tři letíme nad mořem směrem k severní pláži, jež září nadpozemským Světlem a Jeho plameny stoupají do výšky několika desítek metrů. Nezastavujeme se a pokračujeme v letu dále nad poloostrov, na němž se nachází starobylá svatyně Beglik Taš, jedno z mála míst na Zemi, které Ji spojuje s božskými světy. Už z dálky vidím mocný sloup Světla směřující do nebe. Do něho se noříme a necháváme se jako výtahem vynést mimo Zemi, skrze celý stvořený vesmír, až staneme ve Světle nestvořeném, věčném, ze kterého vše vzniká, Jež je počátkem i příčinou všeho, co vnímáme jako vesmír.
Jelikož zde nejsem poprvé, poznávám to tu. Míříme ke známé ohromné budově pro zasedání všech rad. Uvnitř ní se nachází oválný stůl o velikosti fotbalového hřiště. Kolem tohoto obřího stolu vidím teď sedět stovky světlých zářících bytostí, jako by čekaly na náš příchod. Pohled všech přítomných směřuje ke Kristu, který se obrací ke mně:
„Tyto bytosti jsou všechny služebníky Otce, nikdy nebyly na Zemi, nikdy se nestaly lidmi. Všechny jsou nyní připraveny vtělit se na Zemi, přijmout na sebe hmotnou podobu lidských těl. Jejich úkolem je pomoc lidským duším, lidem ve hmotě Země, protože člověk si sám už nedokáže pomoci a nezvládne zachránit svůj život na Zemi. Proto lidem přichází od Otce Milost v podobě těchto vyslanců věčného Světla, kteří budou lidem pomáhat, aby Světlo na Zemi zvítězilo. Budou působit po celé Zemi a svojí přítomností oslabovat vlivy temnoty.“
A co lidé, kteří se nechali naočkovat proti Covidu? Co s nimi bude? Takové otázky se mi honí hlavou.
„Hmotná těla reagují na změny v duši. Spásou je tedy všem očkovaným pokání a léčení. Potom pomoc přijde i k nim.“
O tomto setkání mám za úkol napsat článek, proto tak činím, a jsem rád, že v tomto případě mohu být poslem dobrých zpráv.