Neznámé ze života Komenského

Přijímám informaci od Kristových služebníků Světla, že není potřeba, abych psal další článek o Komenském, protože zcela postačují ty z dřívějška.

Přesto při duchovní práci na sobě využívám spojení skrze modlitbu a obracím se přímo ke Kristu:

„Vím, že to není dnes Tvoje vůle, proto akceptuji, že žádný nový článek o Komenském nemám napsat. Přesto, pokud bys věděl o něčem, co není v rozporu s Tvojí vůlí, abych mohl lidem o Komenském sdělit v článku, dej mi, prosím, poznat tyto nové skutečnosti. Děkuji Ti velmi, Kriste. Děj se výhradně Tvá vůle. “

A skutečně se cítím velmi odevzdán, zároveň však pozoruji, že něco neukončeného, neujasněného ve mně dřímá.

Po chvíli se před mým vnitřním zrakem začíná odvíjet tento obraz:

podzimním bukovým lesem jde muž v plášti. Celý vypadá jako vytesaný z šedého kamene. Následuje ho jiný muž, podobného vzezření, trošku více tmavý, ale oba připomínají pohybující se sochy. Tmavší muž se mi jeví více mrtvý. Za nimi zvolna kráčí krásná mladá žena v živých barvách, směje se; kolem ní se honí pět dětí a všude je slyšet šustění spadaného suchého bukového listí, jak ho všichni nohama proráží. Pozoruji oba muže, že si pomalu sedají vedle sebe na lavičku u pěšiny. Žena se dále věnuje hře s dětmi. Oba pánové si jsou velmi podobní ve svém vyzařování, jako by byli spojenými nádobami. Žena s dětmi velmi září jasným duchovním světlem.

A k tomuto obrazu se mi přidává dlouhý vysvětlující komentář shůry:

„V prvním muži poznáváš Komenského. Ten druhý, tmavší, je jeho zetěm a manželem krásné ženy, a také otcem všech jejích pěti dětí. Jako tříletý sirotek nachází Petr nový domov u Jana Amose, který se stává jeho druhým otcem a později také tchánem. Společně se svojí druhou ženou zahrnují manželé Komenští Petra láskou, věnují mu vzdělání, a Petr jde ve šlépějích svého otčíma k radosti celé rodiny.

V dospělosti se stává pravou a prodlouženou rukou Učitele národů, jeho zástupcem, vyjednavačem, diplomatem a také biskupem Jednoty bratrské. Často bývá Komenským i Jednotou vyslán k důležitým jednáním v zahraničí. S Janem Amosem si jsou velmi duchovně blízcí, zejména v otázkách Všenápravy, rozumí si téměř dokonale.

Petr bývá v mládí často prudký a netrpělivý, neoplývá příliš pochopením nesouhlasu s převratnými myšlenkami Komenského ze strany okolí. Otec mu často vysvětluje, že nelze ode všech ihned čekat porozumění a přijetí.

Petr se stává celoživotním svědkem téměř všech tragédií, jež život Učiteli národů postavil do cesty. Zažívá s ním ztráty domova, častá stěhování, vyhnanství, ztráty majetku, ztráty výsledků několikaleté práce, nakonec i ztrátu Komenského druhé ženy, svojí druhé matky i matky své manželky Alžběty. Zejména nezbytnost nakonec navždy opustit domov v Čechách naplňuje Petrovu duši zahořklostí vůči katolickým Habsburkům.

Přesto s Komenským tvoří dokonalou nejen duchovní dvojici, protože sám Učitel národů nevládne tak velikou průbojností a schopností ohýbat hmotný svět jako Petr. Nebýt Petra, Komenský by sám nemohl získat takový zejména mezinárodní zájem o svoji práci, tolik finančních podporovatelů, a také duchovní pomoc v Jednotě bratrské. Jan s Petrem se stávají skutečně spojenými nádobami, jež pojí vzájemná láska a pevné duchovní souznění; navíc se souladně doplňují a pomáhají si ke splnění společného úkolu.

Komenského syn Daniel, z druhého manželství, ani přítel Kristián Nigrin, zdaleka nemohou Učitele národů zastoupit. Oba totiž sledují více svůj život a svoje osobní zájmy nad zájmy celku, navíc Daniel je o dvacet sedm let mladší než Petr. Odkaz Komenského učení sestupuje na Petra a končí viditelnou září u jeho ženy Alžběty a jejích dětí.

Oba muži, Komenský i Petr Figulus Jablonský, zažívají zvláštní konec svého života. Biskup Petr v Litvě onemocní a v lednu roku šestnáctistého sedmdesátého podlehne zápalu plic ve svých jedenapadesáti letech.

Jenže Petr se nechce smířit se svým koncem, nechce přijmout Boží vůli, vůli Krista, jíž celý život sloužil. Nechce umřít a navždy opustit otce a tchána, Komenského, ani svoji milovanou ženu s pěti dětmi, o něž se nemá kdo postarat. Jeho vzpurná povaha se projevuje i ve smrti a zaplňuje duši výčitkami vůči Kristu: Proč, proč mám umřít? Celý život Ti věrně sloužím?!

Jako by se nyní jeho duše zcela začínala rozpadat. Proto také nemůže po své smrti odejít hned do Nebe. Učí se trpělivě přijímat Boží vůli, nepodléhat pokušení rouhání ani po smrti. Je to nesmírně obtížná zkouška. Dalších deset měsíců po opuštění hmotného těla, stále setrvávajíc v pozemskosti, nahlíží duše Petra svá pochybení; pozvolna si je uvědomí a začne jich v nepředstavitelné duševní bolesti litovat. Kristus mu odpouští jeho viny.

Nyní, patnáctého listopadu téhož roku, kdy sám v lednu umírá, stojí Petrův duch u smrtelného lože Komenského. Vidí otcovu duši uvolnit se z nemocného těla a oba stanou v objetí. A nyní, z Kristovy Milosti, mohou společně opustit tento svět, po čemž už tolik touží.

Teď už víš naprosto přesně, že ty jsi Petrem Figulem Jablonským a tvoje žena je Alžbětou. I vaše dcery v sobě nesou odkaz Komenského ze své minulosti, kdy byly také vašimi dětmi. S Komenským se v tomto životě nesetkáš, protože jste se tak domluvili. Každý pracujete na svém úkolu.”

A tím končí moje setkání s Komenským.