Nedělní výlet
Využívám volného dne, kdy ráno nepracuji, neléčím, abych opět využil nabídky Milosti od Krista.
S východem slunce už sedím na břehu moře a plně se odevzdávám do vůle Krista. Nad klidnou vodní hladinou se mně i dnes zjevuje Kristus v doprovodu laskavé ženské bytosti Matky Země.
„Pojď s námi,“ vybízí mě Kristus a ihned se všichni tři vznášíme směrem k nedalekému poloostrovu se svatyní Beglik Taš. Mocný proud Světla, spojující Zemi s věčným Božím Světlem, nás rychle pohlcuje a až nyní odsud si uvědomuji jeho šířku, průměr, který zahrnuje celý poloostrov. Dnes ovšem nestoupáme vzhůru a nenecháme se unášet do Božího Světla nad stvořeným vesmírem, nýbrž zvolna klesáme dolů, do Země, a Kristus mi potvrzuje moje vnímání a prožitky prostřednictvím okamžité zkušenosti:
„Správně vnímáš nepřítomnost času. Tady čas neexistuje. Zde se minulost, přítomnost i budoucnost spojují v jednu skutečnost. Můžeš zažívat vše z minulosti Země, jakkoli vzdálenou historii, kdy lidé na Zemi ještě nežijí a Boží služebníci připravují Zemi pro příchod člověka. Temné bytosti také usilují o nadvládu nad Zemí a svádějí boje o svoji moc. Když přichází na Zemi člověk, obraz Boží, aby se učil poznat, kým ve skutečnosti je a má být, stává se středem zájmu obou druhů bytostí, jež ho potřebují získat pro uskutečnění svých plánů. Tento boj o duši člověka trvá dodnes. Proto nemůžeš vidět budoucnost. Ta se tvoří přítomností a neustále se mění, protože člověk se vyvíjí a mění, a tím mění celou planetu a budoucnost. Vnímáš, že za současného stavu budoucnost neexistuje. Je to správně, protože současná přítomnost neumožňuje budoucnost. Aby měl člověk budoucnost, potřebuje Milost. Musí nastat a nastane nová přítomnost.“
Sestupujeme v proudu Světla až do nitra Země. Vedení se nyní ujímá naše vznešená průvodkyně Matka Země a my ji následujeme zpět vzhůru směrem k zemskému povrchu. Zastavujeme se nedaleko před jižní pláží v Primorsku a už z dáli vidím zářivé plameny nadpozemského Světla. Divím se, kde se berou, a snažím se na to přijít.
Když se více přiblížíme, vidím před sebou pod dunami jižní pláže v řadě seřazené postele, lůžka, jedno vedle druhého, celkem asi padesát. Na těchto lůžkách leží bytosti z Božího Světla. Vypadají jako lidé, akorát jsou celé ze Světla.
„I zde pod jižní pláží v ochraně před světem se připravují Boží služebníci k pomoci člověku ve hmotnosti Země. Čekají na vhodnou příležitost pro své poslání,“ vysvětluje mi Matka Země a pokynutím ruky mě vybízí, abych se položil na další v řadě připravenou prázdnou postel vedle poslední bytosti z Božího Světla.
Lehám si jaksi automaticky. Po chvilce uvolnění se vedle mě zvedá dosud ležící světelný soused z Božího Světla. Nejsem schopen určit pohlaví, ale to je asi jedno. Ční nade mnou, sklání se, kouká na mě a čeká. Já vím, že čeká na můj souhlas. Proto se podívám ještě před sebe na Matku Zemi i Krista a vidím v jejich tvářích potvrzení souhlasu. Dávám tedy svolení světelné bytosti nade mnou, ať se děje Boží vůle. V ten okamžik mě překonává vlastní bezbřehá, a přesto nedostatečná vděčnost, a ruce ze Světla spočinou na mé hlavě a hrudníku. Vědomí celé mojí osobnosti mizí. Vůbec nevím, kdo jsem, jak se jmenuji, kde žiju. Nevím vůbec nic a je mi jako nikdy blaženě. Veškeré vědomí i uvědomění sebe sama odešlo, jako by nebylo potřeba, stalo se nicotným. Co zůstává, je čisté Světlo, čisté Bytí. Zcela nový druh bytí, existence, života. Absolutní plnost, celistvost, neuvěřitelná dokonalost. A po přesně potřebné chvíli ke mně Kristus opět promlouvá:
„Toto je pomoc lidem od Otce prostřednictvím bytostí z věčného Světla. Takto budou pomáhat mnohým lidem na Zemi. Takto omilostněni lidé budou moci léčit další lidi a zprostředkovávat jim nový druh pomoci a léčení, který bude potřebný pro budoucnost lidstva i Země.“
Moje vděčnost nezná mezí, zejména s ohledem na Milosti, kterých se mi od Krista dostává, navzdory všem mým lidským chybám a nedokonalostem.
Opět mám napsat článek jako svědectví Milosti od Krista pro lidstvo.