Nečekané setkání

Dnes dostávám příkaz od Krista napsat po delší době zase článek. Mám se s Ním při psaní kvůli tomu spojit v modlitbě.

Sotva zasednu k notebooku, koutkem oka vidím v rohu místnosti duši zemřelého člověka. Kristus mi dává za úkol ji přivést k Němu na oběžnou dráhu na náhradní planetku, protože spojení s Thiá-Math stále není obnoveno.

Už zdálky vidím, že zemřelý vyzařuje klid a vědomí beze strachu. Proto se v radosti představuji neznámému muži s tím, že mu mám ukázat další cestu, proto se mě nemusí bát. A za okamžik už spolu ťukáme na provizorní nebeskou bránu a překotně se ve vzájemné vděčnosti loučíme, protože Kristus si v tomto případě duši zemřelého muže sám rychle přebírá a ujímá se osobní péče o ni. Každý člověk, který dnes umírá, se osobně setkává s Kristem na oběžné dráze, aby mu Jím byla nabídnuta pomoc a spása. Záleží potom na každém jednotlivci, zda osobně nabídnutou pomoc přijme, či nikoli.

Svým duchem se vracím k Zemi, když vtom si nemohu nevšimnout rychle letícího obřího ptáka, jehož silueta mi zespod a z dáli připomíná netopýra nebo sovu. Nikdy jsem nic tak zvláštního neviděl.

Zkoumám, kdo a odkud ke mně přilétá, když pojednou se mi dostává ujištění od samotného Hora, (Horus - Bůh zvířecí říše, poznámka autora), že jde o vyslance z jeho části vesmíru.

Obří pták se přibližuje, a když přistává asi deset metrů přede mnou a skládá svoje křídla, slyším jako by mi celý vesmír šeptal do ucha:

„Jsem Thovt, král ptačí říše.”

Vidím postavu člověka s ptačími křídly složenými podél těla a místo nosu mu z hlavy ční dlouhý úzký a na konci dolů zahnutý zobák. Postava včetně hlavy celá září tmavě černou barvou s hlubokým třpytivým odstínem, jako by lesk vycházel zevnitř těla, nikoli z povrchu.

Přibližujeme se k sobě až na vzdálenost dvou metrů. Nyní zřetelně vidím, že křídla i zobák představují jen jakousi vnější poznávací značku, hodnost, ale ve skutečnosti se za a pod nimi skrývá laskavá bytost, která vypadá zcela jako krásný člověk.

A nyní si sám sebe uvědomuji v přesvědčení, že se nevidíme poprvé, že tento pohled znám a je mi důvěrně známý.

„Ano, známe se tisíce let. Dnes za tebou přicházím, protože víš, kdo jsem, a rozumíš mi. Jsem duší veškerého ptactva na Zemi.“

Napadá mě, že nyní uslyším, jak moc škodí pět gé záření ptákům.

„Samozřejmě, že technologie pět gé škodí také všem ptákům a zabíjí je. To jsou dnes již známé skutečnosti. Člověk stejně jako v minulosti, když spolupracoval s temnotou a hubil předchůdce dnešních ptáků, i dnes bere životy současným opeřencům. Nejhorší stále ovšem zůstává nepoučenost člověka a jeho zabíjení pro jídlo, které nepotřebuje. Lidé ve svých duších nesou obrovskou vinu za maření miliard životů ptáků, zejména drůbeže. Situace už přestává být únosnou, a proto sděluji varování člověku před dalším zabíjením a jedením masa ptáků. Jejich maso bude lidem přinášet nemoci a smrt. Nákazy se budou šířit po celém světě a nebude žádného léku, který by nabídl alespoň naději na uzdravení. Lidé musejí pochopit, že maso zvířat nesmí jíst. Tyto informace zveřejni.”

Poté mi Kristus dává za úkol spojit se ještě se včelími královnami. V modlitbě nechávám plynout skutečnost.

Před mým vnitřním zrakem se objevují dvě více než dvoumetrové včelí královny. Poznávám je, protože se s nimi nesetkávám v tomto životě poprvé. Oběma se ve tváři zračí smutný až pohřební výraz; s veškerou vážností a pohledem upřeným na mě povídají jednohlasně:

„Náš hmotný projev na Zemi je téměř ukončen. Včely po celém světě vymírají vlivem pět gé záření a také chemického ošetřování rostlin, které nám navíc nemohou dát potřebnou výživu. Život ve hmotě se pro nás stává nemožným, vzniká tak nerovnováha na Zemi a život člověka je ohrožen též blížící se neúrodou. Rostliny neplodí, nerozmnožují se. Ještě nikdy v historii Země se nestalo, aby naše situace byla tak vážná a špatná. Člověk je určen pro život v jednotě s námi včelami. Tím, že dovoluje, abychom hynuly, ani jemu nebude moci být dopřáváno hmotného projevu. Navíc náš život odedávna slouží za vzor člověku, aby byl schopen žít ve hmotnosti ve velkých společenstvích. S naší smrtí se bortí i lidské vědění a schopnost učit se životu v jednotě. I proto se veškeré lidské snahy o společnou Evropu a společný svět nesetkávají s úspěchem. Život na Zemi spojuje dokonalý řád a propojení všeho se vším. Oddělenost neexistuje.”

A tak ve vděčnosti Kristu píšu, co mám zveřejnit. Dnešní obě setkání s Thovtem i královnami vnímám jako memento mori pro nás lidi. Kéž bychom se konečně poučili a změnili.