Duchovní pomoc umírajícím a zemřelým
Smyslem tohoto článku je popsat skutečnosti, které se dějí nebo mohou dít po smrti fyzického těla. Jako příklad zde uvedu moji bezprostřední zkušenost s duší svého přítele Jaroslava. Nutno podotknout k Jaroslavovi, že celý pozemský život žil značně světsky a díky svému vybroušenému intelektu nabyl i mnohých vědeckých hodností a uznání. Asi dva roky před smrtí mu byla současnou medicínou diagnostikována neléčitelná bolestivá degenerativní porucha se stále se rozvíjející paralýzou mluvení, polykání a hybnosti. V posledních měsících byl odkázán na trvalou pomoc svých blízkých.
Řízením osudu a Milosti mu bylo dopřáno odejít náhle a bezbolestně, aniž by se musel trápit v těle a podmínkách, jež mu umožňovaly další duchovní posun jen pomalu.
Jeho duše po smrti těla přijala skutečnost, že zemřel, že jeho tělo je mrtvé a již mu dále nebude sloužit jako příbytek duše.
Denně jsem se podle rad pomocníků Světla obracel v modlitbě ke Kristu se slovy: „Jsem Tvůj služebník, Pane, děj se vůle Tvá, ne má, prosím Tě o Milost pro Jaroslava. Prosím Tě o Boží Světlo pro jeho duši. Jsem Tvůj služebník, Pane, děj se vůle Tvá, ne má, prosím Tě o Milost pro Jaroslava. Prosím Tě o Boží Světlo pro jeho duši. Jsem Tvůj služebník, Pane, děj se vůle Tvá, ne má, prosím Tě o Milost pro Jaroslava. Prosím Tě o Boží Světlo pro jeho duši.“
Díky Milosti Boží mohu svým vnitřním zrakem sledovat zároveň duši Jaroslava i zdroj věčného života, zdroj Světla, jak se shora otevírá ku pomoci duši zemřelého. K mému překvapení jsem u duše Jaroslava nezaznamenal žádný pohyb, žádnou aktivitu. Byl v pasivním stavu, jakoby bez zájmu, zmatený. Druhý den jsem modlitbu znovu opakoval a trpělivě čekal na svobodnou volbu Jaroslavovy duše. Snažil jsem na něj mluvit, snad mě ani nechtěl slyšet. Třetí den se vše opakovalo. Zjistil jsem, že ho zde nedrží nic pozemského k vyřešení, žádné vazby ani truchlící pozůstalí, že klidně může jít do Světla, jež mu je denně ku pomoci. Tak proč se nehýbe? Na co čeká?
Čtvrtý den jsem na popud světelných služebníků změnil přístup a osobně jsem duchovně přistoupil k Jaroslavově duši, a abych si zajistil jeho pozornost, duchovními dlaněmi svých rukou, tak jak mi ukazují při duchovním léčení pomocníci Kristovi, jsem ležícího Jaroslava uchopil pod hlavou a tím Kristovo Světlo začalo intenzivně proudit v tomto směru a zajistilo i tok informací a komunikaci s duší zemřelého, která se okamžitě celá rozzářila v oslňujícím Světle. Jako by se postavil v mžiku na nohy, jako by náhle ožil. Ukázal jsem mu vzhůru cestu ke Světlu a ponechal duši jeho volbě.
Pátý den jsem našel Jaroslava přesně tam, kde jsem ho zanechal den předtím, jak kouká vzhůru ke Světlu, ale nehýbe se. Náhle mi bylo umožněno porozumět tomu, co se děje, vcítit se do jeho duše. Jaroslav se bál. Měl strach a obával se, že si nezaslouží Kristovu Milost, cestu Světla, po níž může jít domů, když celý svůj pozemský život vyplnil jen pomíjivými světskými starostmi.
Přistoupil jsem k jeho duši, věděl jsem, že už mě vidí i slyší, že je plně při vědomí.
„Příteli, Jaroslave, neboj se. Objal jsem ho. Kristus Ti nabízí cestu a ochranu duše, nesoudí Tě. On je absolutní láska, ta nikdy nikoho nesoudí, proto ani neodpouští, není totiž co odpouštět. Jen Tě miluje. Ty sám sebe soudíš, ale to nemusíš, nedělej to. Podívej…“ Při těchto slovech jsme oba pocítili a prožívali skutečnost jejich významu. Slovo se stalo skutečností. Naše duše se chvěly v prožitku Milosti a Lásky Kristovy.
Cítil jsem, jak Světlo shora sílí a téměř nás zaplavuje svými dlouhými závoji. Zároveň jsem vnímal probíhající proměnu Jaroslava, jak se pozvolna nesměle otevírá a stále se mě drže, pomalu stoupáme k hranici Světla a našeho světa. Tady jsme se zastavili. „Dál s tebou nemohu, příteli.“ Teď jsem s jistotou věděl, že je Jaroslav na cestě domů a v pořádku. Naposledy jsme se objali a vzájemně si poděkovali. Poté se duše Jaroslava nechala už zvolna unášet mocným láskyplným proudem Kristova Světla.
V nejhlubší vděčnosti jsem poděkoval Kristu, mému Bohu, naplněn obrovským pocitem pokory, Milosti a Lásky, a s očima zalitýma slzami jsem svůj zážitek s Jaroslavem vyprávěl mojí ženě. Sotva jsem také dopsal tento článek.